První koncertní zásek měli v Dobročovicích u Říčan. "Nesl se v duchu totální improvizace. Držel jsem akord a nemohl jsem ho posunout. Na tomhle koncertě s náma hrál Honza Hlávka na baskytaru a Hill bubnoval. Ten se nacházel v podobný křeči, protože strhl šroub u hajtky (činely se šlapkou – pozn. aut.), úplně prorazil tu matku dovnitř. Pak jsme tam hráli ještě jednou s Jimi Čertem a to už seděl za bicíma Havelka."

"Jeli jsme na koncert, který se konal na statku v Křepicích, kde tehdy všichni slavili pětadvacáté narozeniny. Asi za hodinu jsme zjistili, že Křepice jsou kompletně obšancovaný estébákama. Kdokoliv vylezl ven, toho zatkli. Na výslech do Brna odvezli i našeho kámoše"

Franta Pecka v té době hraje ještě na saxofon ve skupině Kokrment, jako host se objevil i v sestavě Majklova Strýčka. Jistou koncepci začala mít hudba LI až s bubeníkem Petrem Římalem a basákem Jirkou Říhou. Nacvičili repertoár, který předvedli v roce 1990 v Podlázkách u Mladé Boleslavi. Franta: "Poslal jsem záznam z tohoto koncertu do redakce Lidových novin. Tam se objevil totiž inzerát českých emigrantů, kteří vyzývali kapely, aby se přihlásily na jejich festival ve Vídni". Lucidum do Vídně nakonec jeli a dostali se tak do bizarní společnosti Vladimíra Mišíka a skupin jako Franta Mast nebo tehdy ještě neznámého Kabátu.

Po návratu dostali nabídku na vydání LP desky. Písně jako Bílý body či Kruhy už nějaký čas hráli. Desku natočili ve studiu Michala Davida a potom nastal kolotoč.

Franta: "Jeli jsme turné k té desce a navštívili Karlovy Vary, Plzeň a naposledy pražský klub Bunkr. Nebavilo mě hrát šest dní v týdnu. Končím se vším, z čeho se začne vytrácet zábava a začne se to stávat rutinou."

Pecka, odkojený kapelami jako DG 307 a Plastic People, si jednoho krásného dne v Mladé Frontě přečte pochvalnou recenzi na desku LI. "Alex Švamberk napsal, že jsem udělal hudbu, která je progresivnější, než návrat starých undergroundových kapel. To byla dobrá potrava pro ego a zároveň satisfakce."

Nová éra LI patří do roku 1993 a hudba je rituální, postavená na monotónních rytmech, Franta hraje na akustickou kytaru. Naléhavou hudbu doprovází Pecka hutnými vokály, sólovým zpěvákem a novým frontmanam se stává osobitý Martin Brauner alias Johny. Underground v Lysé opět ožívá a kapelu doplňují Radek Carboch (basa), Mirek Pokorný (tympány) a Martin Malý (klávesy). Písně z tohoto období jako Nejsi sám, Haleluja, Doznívá tvůj hlas, Dobová lidová či Instrumental song zakonzervují v roce 1997 do demáče s názvem Zažehni plamen v očích mých.

Začali zkoušet v lyském klubu 001 a pak se scházeli pod podiem hotelu Král. V klubu dělal jeden čas Franta za barem. Dramaturgem klubu je René Dubovský, který posléze nahrazuje Radka Carbocha na postu basáka; ve stejné době odchází Martin Malý a místo něj přichází Hynek Varhaník.

Lucidum Intervalla mají na co navazovat. Absolvují štace jako Mostek u Turnova, Mariánské Lázně nebo Vrané nad Vltavou. Dubovský: "Velkolepé nám připadaly Lábusovy třicátiny v Lounech (Lábus, civilním jménem Vladimír Drápal je velký fanoušek a vydavatel skupin undergroundu – pozn.aut.). Nezapomenutelným zážitkem se pro mě stala produkce kapely Vyžvejklá Bambule"

Texty čerpá Franta stále od básníka a bývalého člena z pravěku kapely Milana Hrdého.

Poslední sbohem dali LI svým fanouškům v pražském klubu Roxy. Česká odpověď na americkou kapelu Swans se pak probudila k životu ještě v roce 2001 (na žádost kamaráda a herce divadla AHA! Jarmila Škvrny) k definitivně poslednímu koncertu.